Původ piva je však orientován do jiných oblastí a do mnohem starších období. Je jen málo věcí, které jsou výsledkem lidské činnosti a mohou se honosit tak dlouhou tradicí. Dnes již víme poměrně přesně, že již v dobách ranné sumerské dynastie, asi roku 3000 let před Kristem ,mělo pivo v životě tehdejších lidí význačné místo. Naši dávní předkové označovali pivo za dárce výživných hodnot, podle pověstí bylo především nápojem bohů a králů a nechybělo ani při obětních rituálech.
Význam piva v tehdejších dobách dokládá i skutečnost, že po rozpadu sumerské říše, král říše Starobabylonské Chammurabi, žijící v 18.století před Kristem, do svých zákonných opatření nechal vytesat, kromě jiných věcí, i pravidla vaření piva.
Od Babyloňanů převzali umění vaření piva Egypťané, kterým vděčíme za vylepšení výroby přidáním různých hořkých bylinek, například anýzu, zázvoru, puškvorce, jalovce a dalších.Vaření piva postupně poznali Řekové a Římané, Keltové, Germáni a v neposlední řadě i Slované. Používaní chmele při výrobě piva se do střední Evropy pravděpodobně rozšířilo z oblasti mezi Uralem a Kavkazem. A právě středoevropská oblast je klimaticky velice vhodná pro pěstování jarního ječmene a chmele. Nejstarší důkaz o výrobě piva ve středoevropské oblasti je období asi 800 let před Kristem, z ranné doby Hallštacké, ze které pochází nález ,,pivní amfory" uskutečněný v blízkosti města Kulmbach.
První písemně doložená zpráva o vaření piva na našem území je ,,Nadační listina pražského kolegiátního kostela na Vyšehradě z roku 1088. První pivovárky vznikaly v různých klášterech a podle jejich vzoru se vaření piva ujímala šlechta. Čeští králové pak s cílem zachovat si politickou i ekonomickou moc , zakládali nová královská města. Zejména ve 13. a 14. století jsou pak nová královská města nadána právem vaření piva.Tato práva byla zpravidla vázána na první dům ve městě. Měšťané, kteří byli držiteli těchto práv, vařili pivo nejprve ve svých domech, později se pivovarníci spojovali. Spolu si zařídili pivovárek, ve kterém se ve vaření piva střídali. Později si pravovárečníci na vaření najímali řemeslníky. Tak vznikaly první pravovárečné pivovary. V tehdejší době mělo dobrou pověst pivo staropražské, rakovnické, jihlavské, olomoucké a domažlické. Domažlické pivio si pro jeho kvalitu nechával dodávat na svůj dvůr v roce 1550 a dalších letech král římský, uherský a král český Ferdinand I.
V průběhu 19.století jsou důsledky vynálezů J.Watta a Carl von Linde, parního stroje, umělého chlazení a objevné práce Louise Pastera v oblasti mikrobiologie základem pro rozvoj pivovarnictví na nové úrovni : pivovarnictví se stává průmyslovým podnikáním. V té době také vzniká řada nových pivovarů, z nichž lze jmenovat pětici nejznámějších : Plzeňský Prazdroj, Smíchovský Staropramen, pivovar Gambrinus, pivovar ve Velkých Popovicích a Buďejovický Budvar.Tento stav setrvával poměrně dlouhou dobu a to až do komunistického puče v roce 1948, kdy byl celý pivovarnický průmysl znárodněn a dostal se na okraj zájmu vládnoucí moci. Tradice byla spíš na obtíž, než předností. Před rokem 1946 bylo na našem území 280 pivovarů, z kterých zbylo v roce 1989 pouhých 71. Zásadní zlom v dalším vývoji pivovarského průmyslu v České republice nastává po roce 1989. Zásadní politické a ekonomické změny měnily i podmínky pro výrobu piva. A tak k 71 pivovarům jich do dnešní doby přibylo již 13. A budoucnost bude patřit určitě jen těm nejlepším!